5.kapitola

20. ledna 2008 v 12:57 | Fabi & Wove |  Koefyho Svět
po těch neuvěřitelných 23 komentářích u předchozí kapitoly, jsem prostě musela tu další kapitolu uveřejnit...jsem vskutku štastná, že tuhle povídku čte tolik lidí....x)
5. kapitola
Zatím kdesi v odlehlých končinách černé roury se řešila velmi závažná věc. Byla to tajná akce spolku RINGOŠŮ, kterou si objednal jeden nejmenovaný miliardář.
Thomas celkem nestíhal….Ještě se nevyrovnal s tím, co mu visí na krku a už má důležitou akci. Čekal, že dostane nějaký ULTRA - SUPER - MEGA úžasný vybavení jako jeho oblíbenkyně Špiónky - Totally Spies, ale jediný, co obdržel, bylo políbení na nosík od ministryně Wove.
Chudáčka to už absolutně dorazilo a sesypal se na zem. Jeho kámo Pinďa mu pomohla do křesla a začala ho ovívat velkým palmovým listem, který si přičarovala.
"Vau, vydržel dýl než Jakob!" zauvažovala Fabi nahlas
"No nic, Váš první úkol dostanete během tohoto týdne…"
"Jak?" zajímala se Šráfka
"Nó to ještě nevíme, ale však my na něco přijdeme". Wove mrkla na Fabi.
Fabi na ni taky zamrkala a když ji to konečně přestalo bavit, rozloučily se a propadly podlahou.
"Pro pána Jána!" zvolala překvapená upírka Dagrerie.
Tak jak zmizely, tak se objevily v Koefyho pracovně. Chudinka si zrovna hladila pytel s ptákem, když Fabi řekla s klidným hlasem BAF!. Dostal šok, začal ječet a vyhodil bujný pytel do vzduchu. Chytla ho Wove a zálibně se na něj hleděla.
Koefy na ni mrkl a vyrval jí pytel z rukou a vrátil ho na místo.
"Tak k věci!" zařvala Fabi…
"Máš to?" vybafla na Koefyho Wove s pohledem stále upřeným na jeho bujný pytel.
"Jjj…jistě" zakoktal a zrudl. Hledal jsem ji celou noc ani byste nevěřili jaký kruhy sem ráno pod očima měl, navíc jsem se skoro nemohl zbavit Cleo."
"Jakej používáš oční krém?" zeptala se se zájmem Wove.
"No…přeci Dermacol…" odpověděl popravdě Koefy a podal jim velikánský svazek. Na přebalu knihy stálo Esmeralda Kovářová & Tektonika Chovanec - Párty jak má být, aneb jaká kouzla použít, aby na váš večírek přišel kurva alespoň někdo.
"Opravdu je to originál?"
"S…sssamozřejmě."
"Dobrá, právě asi uděláme největší chybu našeho života, budeme ti věřit."
"Uff…"oddechl si jakmile zabouchly dveře.
 

4.kapitola

17. ledna 2008 v 16:59 | Fabi & Wove |  Koefyho Svět
4. kapitola
"Ráda bych vám řekla," odstartovala Fabi svůj monolog, který si už tolikrát zkoušela doma před zrcadlem. "Že jsme velice potěšeny, že se k vám konečně uráčil přijít sedmý. Asi bychom vám měli říct, o co tady vlastně vkuje a co znamenají vaše Ringoše na řetězech." Fabi se vyzývavě podívala na Wove a ta rychle začala hledat po kapsách nějaký papír, který asi po 5 minutách konečně našla.
"Ty ses to zase nenaučila?" Wove jen polkla a nevinně zavrtěla hlavou. Fabi si povzdychla a pokračovala:
"Takže, ty vaše Ringoše na řetězech představují něco jako pager. Když se podíváte pozorněji na řetěz, uvidíte tam celou klávesnici. Jakmile zečnete něco psát, objeví se to na všech RINGOŠÍCH!!! Jasné? No, to ale není všechno! Když navlečete na kterýkoliv řetěz všech sedm Ringošů, ten řetěz vám dá zatím nevídanou sílu. A ted k naší tajné akci. Vy jste ti vyvolení, vy jste ti s RINGOŠEM!
Zatím v Bradavicích
"Neviděli jste někde Thomase?" Smutnila Žvája.
"Po snídani se ztratil a už téměř dvě hodiny ho nikdo neviděl! Ale víte co je nejhorší? Že se ztratila i Beruška, Pinda, Mandy, Šráfka, Dager a Jakob, kde jen můžou být?!" zoufala si, ale nebyla sama, kdo je hledal…Koefy byl nasratý…
"Ch-bla-bla-bla-bla_..." řval nesrozumitelně. Studenti byli celkem rozpačití, první den školy a už se neučí?!
Pak si jeden student vzpomněl, že v normálním životě není 2. září, ale 4. prosince a všichni učitelé stávkují a to jak na Zemi, tak i v Koefyho světě. Koefy si ale na poslední chvíli stávku rozmyslel, protože mu kouzelná ministryně školství Vizi slíbila 25% slevu na veškerý sortiment v prodejnách Rosmannu (Koefy tak může Thomasovi jeho mzdu vyplácet tubách gelu a kdo šetří má přeci za tři, ne?!).
Asi na třetí hodinu se ale veškeré učitelstvo dostavilo a začalo se učit. Lulu zrovna vyšla vstříc své první hodině. Schválně se vyhla Thomasovým komnatám a vzala to "zkratkou" přes východní křídlo. Na svou první hodinu tedy dorazila asi o půl hodiny později. Nadšeně představila žákům své kouzelné já a pokynula studentům, aby se posadili. Ti to ale špatně pochopili a začali se mezi sebou vybavovat.
"Dobrá, domluvíme se tak, že když budete držet huby, budu hodná a látku vám budu diktovat, když ale huby držet nebudete, budu zápis psát na tabuli. A abych nezapomněla, každou hodinu si napíšeme pětiminutovečičku na látku z minulé hodiny. Studenti zřejmě nepochopili její hrozbu a jen se jí vysmáli. Lulu se dábelsky usmála a mlčky začala psát zápis na tabuli.

7.kapitola

13. ledna 2008 v 15:24 | Numm and Angeldust |  Another Twins
Byl už podvečer a lord Voldemort právě očekával příjezd svého syna. Seděl tiše ve dřevěném, zdobeném křesle a přemýšlel. Ginny mu dělala starosti, on sám počítal sice s tím, že Trey se s ní určitě seznamí...ale aby se do ní zamiloval? Viděl, že ted se s ní sice jen kamarádí, ale kolik pubertálních kluků se dokáže jen kamarádit s dívkou? Když byl Trey prvním rokem v Bradavicích, podařilo se mu částečně zkazit otcův plán tak, že Ginny na moc deníku upozornil....tehdy se také poprvé ve svém životě otci vzepřel. Sice ho postihl hněv samotného lorda Voldemorta, ale přes to všechno své přátelství s Ginny ukončit nedokázal...pár dní se jí snažil vyhýbat, ale když viděl jak je to oba mrzí, prosadil si u otce svou.
Ted už byl Trey v Bradavicích pátým rokem a zrovna měl přijet za svým otcem, aby s společně trávili Vánoce. Lord Voldemort si ale nikdy nepotrpěl na blikající světélka, ozdobený stromeček, nebo adventní věnec...přišlo mu to zbytečné.
Konečně uslyšel klapot konských kopyt, vyhlédl ven a uviděl kočár tažený třemi testrály. Po dlouhé době se na Voldemortově tváři mihl alespon letmý úsměv. Z kočáru vystoupil nejprve elegantně Trey. Možná nebyl vlastním synem lorda Voldemorta, ale kdo by to poznal? Na první pohled vypadal přesně stejně povýšeně a sebejistě jako jeho otec. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst, a myšlenky se mu už nepokoušel číst ani jeho otec. Za ním se vysápal z kočáru Draco Malfoy. Draco ve škole nikdy neskrýval svou averzi vůči Treyovi...tedy před svými gorilami...před Treyem si to nedovolil. Draco jako jediný také viděl, že Trey se doma chová úplně jinak než ve škole...
Treyovi samotnému se celé tohle divadlo hnusilo, jeho otec pozval na své panství všechny své nejvěrnější služebníky, což mohlo znamenat jen jediné. Také se obával aby ho jeho otec nechtěl do něčeho zatáhnout.
Chladně se s otcem pozdravil a aniž by řekl něco jiného odešel do svého pokoje. Neměl zapotřebí zdravit někoho jiného, po celou cestu v kočáře nepromluvil ani s Dracem. Jeho otec přeci takovéto chování očekává...tak at má radost....neměl náladu, nechtěl se s nikým z těch strašpytlů co se bojí jeho otce bavit...bylo to pod jeho úroven. Jeho kufr už v pokoji čekal. Nevšímal si ho a zamířil rovnou do koupelny. Pomalu se svlékl a stoupl si pod sprchu, ze které se praudy valila vařící voda. Dlouho tam je tak stál a rozjímal....pemýšlel o všem možném, o svém otci, smrtijedech, škole, přátelích...o Ginny.
"Ach Ginny..." pronesl nevědomky do ticha.
Cítil se jakoby létal a najednou zapomněl jak to dělá a spadl na zem. Opřel se o stěnu a zavřel oči, najednou ztuhl a uvědomil si určité napětí ve svých slabinách.
"Kruci!"
Vyděšeně se tím směrem podíval a bleskurychle vyměnil horkou vodní lázen za ledovou.
Stál tam tak dlouho dokud se ono napětí nezklidnilo...pak kolem sebe omotal ručník a vyšel z koupelny do ložnice. Tam ztuhl podruhé...neměl rád, když mu někdo vlezl do pokoje bez jeho dovolení...a o to víc, když to byl ten spratek Malfoy. Draco stál u okna a upřeně pozoroval Treye jak se převléká, na Treyův vkus až moc upřeně.
"Tak co chceš ty buzerante?"
"Chci tvoji práci!"
"Ehm, moji práci?"
usmál se Trey...
"Jo, přesně tak, víš moc dobře proč tu všichni jsme...jsem starší, tudíž bych ji měl dostat já. Navíc..."

"se potřebuješ nějak zavděčit mému otci, nebo zabije toho tvého. Dejme tomu...co já s tím...pořád nevím proč bych měl mého otce nějak přesvědčovat..."
"No, třeba proto, že když se mi té pocty nedostane...postarám se o to, aby se tvůj otec dozvěděl o tobě a o Ginny."
Trey na okamžik ztuhl. Pomalu došel až k Dracovi, který se do té doby samolibě usmíval, chytil ho pod krkem.
"Chceš mi snad vyhrožovat?"
"No, to je asi trochu silné slovo ale dá se to tak říci." prohlásil přiškrceným hlasem Draco...
Trey chvíli přemýšlel, všiml si Dracova do nachova zabarveného obličeje a pustil ho. Otočil se a odcházel z pokoje.
"Promluvím si s otcem."

 


3.kapča

26. listopadu 2007 v 18:46 | Fabi & WoVe |  Koefyho Svět
Byly bychom velmi potěšeny, kdyby vás napadlo jak bychom mohly tuto povídku pojmenovat...určo pište do komentářů...za všecky příspěvky moc děkujeme!!!(pokud teda vůbec nějaký budou, žeee??!)

3.kapitola

Thomas sledoval tu podezřelou šestici, která teď utvořila jakýsi kruh (teda spíš takovej šišatej ovál pomyslel si Thomasův estetický šestý smysl). Bohužel neviděl Mandy a tak se povytáhl nad dveře od kabinky a pak už jen zíral.
Šestice si propletla nohy takovým podivným, nepopsatelným způsobem, vypadalo tojako kdyby nacvičovali nějaký řecký tanec. Všichni zvedli ruce, jako kdyby se chtěli dotknout stropu, který tam najednou nebyl! Místo něj tam byla veliká černá díra. Všichni mleli jeden přes druhého, každý něco jiného. Za okamžik všichni sklapli a umývárnou se rozlehlo hrobové ticho, to trvalo pouhých pár vteřin, dokud se Šráfka nezeptala tajemně hlubokým, pro ni nepřirozeným hlasem:
"Tak, kdo dneska?"
"Já!" vypískl Jakob. Pinďa se na něj pochybovačně podívala, ale následovala ostatní. Zavřela oči a zhluboka se nadechla.
"Uno!Duo!Tres!"vykřikli všichni. Jakob opustil kruh a postavil přímo pod černou díru. Nadechl se, zaťal pěsti a ozvalo se slabé 'prd'. Jakob se rychle vrátil a pokusil se nevšímat si Pinďina výsměšného pohledu. Šráfka to nijak nekomentovala a zvolala svým tajuplným hlasem "Gertrůůůůda!!!"
Toto slovo fungovalo jako tajné heslo, které umožňovalo návštěvu jiné dimenze…Jakmile někdo vyřknul toto magické slovo, vcucla ho ona černá, zlověstná díra.
Když to Thomas spatřil, zmocnila se ho hrůza..Jeho kamarády vysával obří vysavač vysící ze stropu! Musel je zachránit…Nedbal ničeho, dokonce ani toho, že jeho udržovaný a dokonalý účes je v přímém ohrožení a seskočil ze záchodu, rozrazil dveře a ječel u toho jako Tarzan…doběhl k díře a snažil se svou sqwělou kámo, se kterou si tak rád mával a dával jí kousnout bagety - Pinďu chytnout za nohy, což se mu povedlo a letěl obrovskou rourou někam…
Když konečně poznal, že zpomaluje a po nějaké době opravdu zastavil…všiml si, že všichni ostatní stáli u něčeho zvláštního, co v tu chvíli opravdu nechtěl zkoumat…
Oné šestce nezůstalo utajeno, že je mezi nimi vetřelec a jali se hladat, kdože je navštívil…Když shledali, že je to Thomas, řekli si, že stejně ví moc cenných informací, proto ho zasvětí do operace…
Během dalších třiceti minut se dozvěděl, že tuto akci řídí někdo vyšší, ale že mezi nimi je šéf Beruška, protože - jak sama prohlašuje - je ten největší pošuk v Bradavicích!
A protože tu byla šéfem Beruška, začala si pomalinku polehoučku rozepínat knoflíčky na své halence.
Thomas se na to jen malinko vyděšeně díval, pak na něj Beruška mrkla a ze svého výstřihu, který si uměle vyrobila vytasila jakýsi přívěsek, který měla na krku. Thomas si povšiml, že ten samý přívěsek má na krku každy v šestici. Beruška si ten řetěz sundala z krku, na chvíli jízaplavilo slabé bílé světlo a Thomas se mohl konečně podívat pořádně na onen přívěsek, byl to RINGOŠ!na řetězu.
Aniž by se Thom nadál, už měl ten samý kýč také na krku, byl nasraný, že se ho ani nezeptali, jestli do té jejich sekty vůbec chce. Dager se na něj laškovně podívala
"Nebo tě můžeme zabít…" usmála se a ukázala mu svůj oslnivý chrup, který zdobyly upíří zubiska.
"Né, to je v ……..pohodě"polkl a povolilsi kravatu.
"Ticho"zařvala na ně už rozhořčeně Šráfka. Všichni zmlkli a podívali se před sebe. Najednou se tam zjevilo na-zeleno-modralé světlo, ze kterého ladně vystoupily ministryně kouzel Fabi a Wove.
Thomasovi jen spadla čelist a Mandy se nepodařilo po dlouhém úsilí zadržet v sobě výkřik hrůzy. Fabi se usmála, mávla klackem. V místnosti se objevil perský koberec, několik pohodlných křesel, krb, ze kterého do místnosti začalo proudit světlo a teplo. Wove se poškrábala na bradě a mávla taky klackem. Z ničeho se začal linout tichý melodický rock a vedle krbu se objevil alkoholický bar. Ještě chtěla přičarovat vodnídýmku s marihuanou, ale fabi ji včas jemně zastavila.
"Dobrý večer." prohlásily obě jako jeden muž.
Thomas nestíhal…Ještě před hoďkou plakal pro Filípka, a teď stojí v krásňoučké místnosti, do které se ovšem dostal rourou! Navíc (jako by toho nebylo málo) má na krku RINGOŠ! a právě usedá do křesla po pravici ministryně kouzel. Byl z toho chudáček v šoku!
Fabi, ale absolutně nezajímalo, že je v šoku. Mluvila klidně a toho třepetajícíh vedle sebe si nevšímala (dostal RINGOŠ! tak si nemá c stěžovat!). Musela jim sdělit něco opravdu důležitého…

4. kapitola

15. listopadu 2007 v 11:58 | Hranolka |  Škvarkáty aneb Terciáty po roce
Marttin, kterého ještě mírně bolela hlava a pamatoval si jen na to, že včerejší oběd byl uvařený z pentahydrátu růžového, šel zrovna chodbou, když ho kdosi popadl za rameno a zatáhl za sloup.
"Já to vím!" Vyhrkla na něj Claire
"Co? Cože? To je sice super, že to víš, ale já nic nevím!" odporoval Martin. Claire ho chytla za límec a přitiskla ke stěně.
"Nedělej, viděla jsem tě!"
"O čem to prosím tě mluvíš?"vykulil na Claire oči přidušený Marttin. Claire ho pustila.
"Musel ses nejspíš do tý hlavy praštit pořádně, když si na to nevzpomínáš!"obořila se na něj, odfrkla si, otočila se a odešla. Marttin se zahleděl do útrob hlavy. Co se stalo před tím, než se něco stalo a on na všechno, co se stalo zapomněl?
Dagérie si to šinula s Jane na snídani, jenže, když se doplazila do velkého sálu, srhnula se na zem a tlumila se. Není divu. U Havraspárského stolu seděli všichni s kalhoty na půl žerdi a smály se všem ostatním, že zapomněly na tento význačný den. Jejich holé zadky se růžověly na lavicích. Jane ji musela kopnout do půlky a to pořádně, aby přestala.
"To jim není zima?" zeptala se Dag Jane, ale ta samou bolestí její nohy, kterou kopla Dagérii do jejího namakaného tvrdého zadku, nemohla odpovědět. Pak si sedly každá ke svému stolu a k Dagérii si přisedla Verrca.
"Je to pravda, že jsi snový ovladač?"zeptala se Verrca Dagérie. Ta se na ni idiotsky podívala a odpověděla: "O čem to do háje mluvíš?"
"Snový ovladač je člověk. Odmlčela se, podívala se na Dagérii a změnila názor. Snový ovladač může být někdo nebo NĚCO, co ovládá sny. Tímto může ovládat i jejich činnost,
i když se to na první pohled nemusí zdát." Vysvětlovala Verrca.
"A jako kde sis to vymyslela ty mágo?" zeptala se jí Dag.
"No, když jsem tlačila na záchodě tak ne… Přečetla jsem si to v (kni)hovně."
"A jak jsi jako přišla na to, že jsem to já s Werchou?"
"Já jsem ale neříkala, že jste to vy dvě. Snovým ovladačem byl naposled Phepan Chytillů, který žil před 84329 lety. Šance, že by se snovými ovladači staly dvě osoby je asi tak 1:84329000000. To je prostě blbost!" dořkla Verrca podívala se na Dagérii, která měla čelist až v mezipatře mezi 24 a 25 sklepem, obrátila oči v stožár a odsedla si.
Díra, díra, díra. Velká díra. To bylo teď jediné, o čem Marttin přemýšlel, jelikož na tohle si vzpomněl, když mu Chotess řekla, že má velkou díru… na punčoše. Marttin si vzpomněl, že viděl černou díru, jenže si nemohl vzpomenout kde. Co to ňahňala ta Claire? Že ho viděla? Ale při čem? Když byl na záchodě a měl zácpu? Ale ne, holky určitě nepřišly na tu díru ve stěně, kterou se Marttin tak rád díval na jejich záchodky. Napadaly ho jen samé díry. Díra za dírou. Není liž blbec? Proč se nejde zeptat Claire, při čem a kde ho viděla? Jakmile si tohle domyslel, zvedl se ze záchodové mísy a velkými ladnými skoky mířil k jejich společenské místnosti.
Thomas, Starhy, Yi a Hoy mezitím seděli ve společenské místnosti a zaujatě rokovali o problému černých teček na obličeji, když přišla Tamtami.
"To s dnem kalhot na půl žerdi je pořádná blbost!"rozpovídala se. "Žádná jiná kolej to tak neměla!" mluvila zoufale.
"Tak to bychom teda měli přijít na to, jak se to mohlo stát, že na to všichni ostatní zapomněli!" přemýšlel Thomas.
"Ale koule! Oni na to nezapomněli, ono totiž vůbec nic takového nebylo!" téměř řvala Tamtami. Po jejích slovech se všichni podívali na Hoy, která s tím vlastně přišla. Ta na ně vylekaně mrkla a snažila se to zamluvit její ztrátou posoplených kapesníčků, které si strká za postel, což se jí podařilo, jelikož to všechny natolik zaujalo, že po holým zadku už ani nepáchly.
"Paulo! Paulo! Hele! Podívej se!" řvala na Paulu Franta.
"Co šílíš? Splašíš mi moji lamu!" obořila se na ni Paula, která v Bradavicích tajně chovala lamu za závěsem.
"Hele! To je hrozný! Já tady nebudu spát." Ječela Franta svým pronikavým hláskem a ohrnovala při tom pysky.
"Ukaž!" řekla naštvaně Paula, protože Franta docílila splašení lamy a ta prokopla Obrovského růžového porcelánového slona, který patřil Sarce Hannah.
Fanča ukazovala kamsi za postel. Paula k ní přišla a podívala se tím směrem. Bulvy ji údivem vypadly na zem a odkutálely se pod skříň. Franta se pro ně doplazila oprášila je a podala Paule, která ji poděkovala a nasadila si je zpátky. Tentokrát si je raději přidržela. Za postelí byla nechutná růžová tekutina, která silně probublávala. "Tak to je fakt na poblití." Usoudila Paula a opravdu se poblila…

2.kapča

11. listopadu 2007 v 10:41 |  Koefyho Svět
usoudila jsem, že tahle kapitolka je docela krátká, ale to není náš problém Ox), příští bude ale určitě o pár odstavečků delší!!!
2.kapitola
Zatímco v Bradavicích se děly podivné věci, na ministerstvu kouzel byl běžný pracovní ruch…Ministryně Fabi a Wove byly na služební cestě někde ve střední Evropě, bystrozorové neměli žádné stopy, které by jim pomohly dopadnout hledaného, sekretářky si navzájem lakovaly nehty a probíraly, kdo z ministerstva má nejhezčí zadek a o těch z odboru záhad, kterým se říkalo ti druzí většina nic nevěděla.(ale my z tajných zdrojů víme, že teď pracují na velkém úkolu, a sice, že právě pojídají každy svůj oběd!)
Fajn, když to ale vezmeme z té vážnější strany, tak ti druzí opravdu pracovali na jedné z nejsložitějších záhad, co se kdy v kouzelnickém světě odehrála. Přišly na ni úplnou náhodou Čvaki a Džabla, když se procházely po hlavní třídě, tedy příčné ulici. Natěšwně vešly do obchodu madame Malkinové, aby si vybraly šaty, na největší společenskou akci kouzelnického světa, o které se mluvilo už půl roku…Koefyho narozeniny! Sice nikdo přesně neví kolikáté, ale určitě to bylo významné výročí!
No, zpět ke Čvaki a Džable…když vstoupily do onoho krámu kouzelnické módy, spatřily něco podivného!Zlověstnou záři!(A protože byla zlověstná, nevěstila nic dobrého…)
Tato záře vycházela ze skladu, a jelikož madame Malkinová je nepřišla obsloužit, rozhodly se té záhadě přijít na kloub. (A není také divu, když v dětství - když ještě četly Mateřídoušku - vyřešily každý Vrťaplův případ.)
Jedna na druhou jemně poklepaly hůlkou a pronesl magickou formuli. Pak Džabla i Čvaki pocítili, jako by jim někdo o hlavu praštil lahváčem s pivem a to se po nich teď rozlévalo.Čvaki se jen olízla a naznačila Džab, aby šly. Džabla ale byla už dávno ve skladu. Pozorovala tu záři a tajně to natáčela na mobilní telefon, kterej neměla.
Tak to byla ona tajemná záhada zlověstné záře v obchodu medame Malkinové, kterou se zabývali všichni z odboru záhad (zj. Ti druzí) - Čvaki, Džabla, Mita, Esmeralda a Daniel.
Nikdo z ministerstva neměl tušení (to protože nemají šestý smysl), že se v Bradavicích děje něco, zvláštního a nepatřičného….

2. kapitola

3. listopadu 2007 v 13:18 | Fabi & Vendy |  Víťa a křeček
2. kapitola
Jak dny plynuly, Víteček byl čím dál bezradnější. Ten nápad s Tomem zavrhl, a tak musel vymyslet jinej plán, jak uhnat Chovcu...A jelikož byl z Gymplu, tudíž inteligentní :-), plán vymyslel... Řekl si, že Chovcu překvapí nějakým slaďoučkým dárečkem. A protože Chovance zbývala k dokonalosti jediná věc, usmyslel si, že právě TU VĚC Chovce opatří. Jak řekl, tak také udělal...koupil jí křečka!
Proto se jednoho dne po škole vydal do zverimexu. Šinul si to od gymplu až k radnici a vůbec ho nezarazilo, že po cestě potkal tři parní válce!
Jakmile stanul ve vstupních dveřích zveráče, spatřila ho Šárka, která tam jako každou středu okukovala bobry (možná za to mohl ten "sexy" brejlatej prodavač). Celá vyšokovaná se naivně schovala za akvárko s jednou ubohou rybičkou. Pozorovala Víťu, jak s nadšením vybírá křečka a nemohla přijít na to, pro koho to asi je... Nakonec se Víťan konečně rozhodl (asi po hodině) a koupil takovýho "roztomilýho" s pleškou na prdeli! Celej natěšenej na Chovcu se ze zverimexu vyřítil s takovou rychlostí, že mu křeček vyskočil z plastikového sáčku s vodou a jumpnul pod právě projíždějící parní válec (už čtvrtej) ...ani se mu nedivim (tomu křečkovi), lepší smrt přejetí parním válcem, než utopit se Vítkovou vinou...
Víťa se rozplakal, ne že by mu snad bylo líto ubohého tvorečka, ale nevěděl, co má udělat s tím pytlíkem plným vody. Nenapadlo ho nic lepšího, než vodu vylít do kapsy a sáček natáhnou na hlavu... A vydal se směrem k autobusovému nádraží...
Cestou ho (čirou náhodou) potkala naše rozmilá Šárinečka. Hned se sním dala do řeči, nedbala toho, že vypadá jako pochcaný pako (jí připadal stejně sexy jako jindy). Po celou dobu probírali téma křeček vs. bobr. Víteček se jí svěřil se svým trápením, že asi 30 sec. měl křečka s pleškou na prdeli (což jí přišlo slaďoučký), ale přejel ho parní válec...
"Ty válce, to je ale záhada, co?!" zeptala se inteligentně Šárinka.
"Jj, za to určitě můžou mimozemšťani!" vyřkl svůj názor Víťa, "je to útok divokých, naprosto neviditelných obřích mimozemšťanů!!"
A tak ku Šárčinýmu prospěchu začal Víťa společně s ní řešit záhadu, kterou v podstatě nelze vyřešit, jelikož ti mimozemšťani byli tak neviditelní, že je opravdu nebylo vůbec vidět. :-D
Každej den dolízala za Vítkem, co novýho zjistil...velký kulový! Ale Šárce to bylo jedno, hlavně že měla důvod být s Vítkem.
Chtěla se s tím svěřit Pavlínce, ale jakmile vyslovila: "Včera jsem potkala ve zverimexu Víťánečka a ......" , Pája vykřikla: "Včera jsem na netu viděla novej druh lamy - tzv. lama sánská! Ty kráávo - už vím, proč mi tak naši říkaj... Na té fotce vypadala úplně jako já, když si nemůžu vzpomenout na to, jak pokračuje ten citát: Co krok to...." Šárka se zklamaně odplazila někam do rohu a ponořila se do vzpomínek na zveráč a na Vítka....
Po týdnu spolupráce (na "mimozemšťanech") už Šárku pomalu začínalo srát, že Víťan neustále žvaní buď o mimozemšťanech (asi mu šiblo) nebo o Chovce, tak se rozhodla pro radikální řešení: Záhubu! Záhubu! (ta asi taky nebude moc v pořádku)
Těšte se na pokračování...

Další články


Kam dál