Ginny and Draco 11.kapitola

17. listopadu 2006 v 16:35 |  Unhappy Love
11
NIKDE NENÍ BEZPEČNO


Věci a události v Bradavicích se zdály, že už spadají zase do normálu. Madam Pomfreyová si nechala Ginny ještě několik dní na ošetřovně, aby se ujistila, že už je v pořádku. Hermiona ale nelenila a přinesla jí vše, co zmeškala. V jejím vztahu s Ronem se ale stále nic nezměnilo, jelikož se spolu stále hádali jak staří manželé.
Zdálo se, že už každý už zapomněl na ten incident s Malfoyem a už se zase klábosilo o nových věcech.
Zima byla rychle pryč, přišlo jaro a na famfrpálovém hřišti se opět zelenala tráva.
Vše šlo jako obvykle až do vyhlášení maškarního plesu, kde se začaly věci měnit. Harryho bolela každý den čím dál více jizva, což byla jasná signalizace, že Temný pán něco chystá.
Harry při snídani pozoroval Ginny a přemýšlel, jak by si s ní mohl promluvit. Záleželo mu na ni víc než na komkoli jiném a věděl, co bude muset udělat. Moc chtěl, aby byla v bezpečí.
"Ginny, můžu... teda spíš potřebuju si s tebou promluvit," řekl jí s vážností odrážející se v jeho očích. A Ginny hned věděla, že je něco špatně.
"Co se děje Harry?" zeptala se, přičemž na ně upoutala trochu pozornosti.
"Dobře... no… Ginny, myslím, že bychom se měli asi rozejít..." řekl trochu opatrně.
Levandule s Parvaty sedící hned vedle Rona a Hermiony jenom zalapaly po dechu. Ginny zírala na Harryho s bolestí a zranění v očích. Ron tohle evidentně nečekal. Trochu se zakuckal, zbledl a civěl na něj taky. Byl to sice jeho nejlepší přítel, ale v tuto chvíli cítil bolest za sestru.
Hermiona vypadala naprosto šokovaně, stejně jako všichni ostatní, kteří tomu přihlíželi.
Harry si držel čelo a třel si jizvu, doufajíc, že mu Ginny porozumí.
Jakmile viděla jeho gesto, věděla, co dělá. Nedělalo to ale tuhle situaci snazší. Trochu přikývla, že rozumí.
Zvedla se od stolu, získávajíc tak pozornost každého, kdo sledoval, jak se scéna rozvine. Snažila se působit tak naštvaně, jak jen mohla. "Milý Harry Pottere. Nejsi tak velký, jak se každému zdáš. Přeju ti dobrou chuť a doufám, že se tím zadusíš."
Každý jim věnoval pozornost, když se ozýval její hlas. Nikdo opravdu nečekal, že by se zrovna tihle dva mohli rozejít a když Ginny celá rozzuřená opouštěla síň, ozvala se vlna šepotu.
Když ale Ginny vyšla ven, opřela se za rohem o stěnu a s povzdechem sklouzla k podlaze. Byla dobrá herečka, ale na vlastní kůži teď poznala, že je život krutý a že na to nebyla opravdu připravená.
Najednou se v hale ozvaly kroky, které se k ní blížily. Po tom, co se stalo očekávala, že to bude někdo z učitelů nebo z přátel. Když ale vzhlédla, zmateně koukala na Blaise Zabini. Byla to totiž ta poslední osoba, kterou by tu čekala. Ginny se zvedla ze země a znovu na ni pohlédla.
"Omlouvám se, že tě ruším, ale bylo to fakt hrozný," řekla trochu šokovaně Blaise. Ginny na to nic neřekla, a proto Zabini po chvíli pokračovala. "Poslouchej, nechci vypadat moc bezcitně, ale doufala jsem, že se nerozejdete ještě před maškarním plesem."
Ginny jí na to chtěla něco předpovědět, když v tom k nim ale někdo přiběhl. Ohlédla se, aby viděla kdo to je a v němém úžasu spatřila Draco Malfoye.
Jeho oči těkaly z jedné ke druhé, a když k nim konečně doběhl, zjistil, že se Blaise škodolibě usmívá.
"Co tu děláš, Zabini?"
"Malfoy, je po všem. Právě jsem se rozhodla, že tě to nenechám udělat. Pamatuješ, tu sázku přece."
Ginny tomu moc nerozuměla. "Jaká sázka?" řekla a dala si ruce v bok.
"No, s Malfoyem jsme uzavřeli sázku, že pokud tě nedostane do postele, dá mi svůj Stříbrný šíp."
Ginnyiny oči se obrátili k Malfoyovi, který vypadal (teda jestli je to vůbec možné) ještě bledší než obvykle. Začal se trochu stahovat, vědom si toho, že každou chvíli přijde totální konec její nálady.
Draco trochu klopýtl, jak se před ní snažil souvat do bezpečné vzdálenosti. Jeho malfoyovská přízeň a šarm mu najednou unikla, když vyšla směrem k němu s ohnivým hněvem v očích. Nevypadalo to s ním moc dobře a rychle se pokoušel něco vymyslet.
"Dobře... no, já... ona, víš... věc je taková... Pochop, je to..." Neměl ale už šanci něco dalšího vykoktat, jelikož mu do nosu vrazila velice dobře mířená pěst.
Ginny už nechtěla naslouchat jeho jakýmkoli výmluvám a lžím, které se jí chystal říci. Chtěla mu dát to, co si zasloužil.
Draco si byl jistý, že ho má přeražený a v bolesti si ho držel oběma rukama.
"Děkuji ti, Blaise," řekla Ginny a zdvořile se na ni usmála, než se opět otočila k Dracovi. Trochu si nad ním odfrkla a odešla směrem ke knihovně.
Blaise netrpělivě počkala, až bude Ginny z doslechu a sesunula se na zem v záchvatu smíchu. "Tak to bylo ještě snadnější než jsem čekala. Už se těším na své nové koště. Jak idiotské od ní. Ona si vážně myslela, že dbám o její city..."
Blaise ještě mezi záchvaty smíchu něco říkala, ale Draco už ji neposlouchal. Odešel raději na ošetřovnu, jelikož mu docela dost slušně tekla krev z přeraženého nosu.

Počasí před plesem bylo prapodivné a očekávalo se, že takové zůstane i dlouho po něm. Plno děvčat od čtvrtého až po sedmý ročník už odpočítávalo dny a hodiny do plesu a byly velmi natěšené a vzrušené.
Ginny si s tím ale na druhé straně moc starosti nedělala. Byla ochotná jít na ples s Blaise, která se jí na to ptala. Svým způsobem jí to vlastně i tak trochu dlužila za její čestnost ohledně sázky. Nebyla si totiž ještě zcela jistá, že ty jeho záměry byly nevinné a netýkaly se jen sázky.
Týden před plesem většinou Zabini Ginny doprovázela k některým třídám a občas ji nesla knihy. Ginny se k ní proto snažila být milá.
Ginny trochu potřásla hlavou, když si vytahovala svůj kostým z kufru a položila si ho na postel. Byla moc ráda, že jí ho Fred s Georgem pomohli zaplatit a s malým úšklebkem si teď tu bílou krásu prohlížela. Byla domluvena s Blaise, že tam půjdou o trochu později a že na ni Blaise bude čekat před vstupem. Byla si naprosto jistá, že letos bez výjimky upoutá pozornost.
O hodinu později, když už všichni odešli, se Ginny vynořila z ložnice. Byla strašně zvědavá na reakci každého, kdo se na ni podívá. Vyšla tedy směrem dolů do zahrady, kde se měl ples konat.
U vstupu na ní podle dohody čekala Blaise, která na sobě měla červenočerný mušketýrský kostým. Blaise se na ni jen usmála, nabídla jí rámě a vstoupily společně do zahrady.
Každý pohlédl k páru, který přišel. Ginny se jen měkce usmála. Měla na sobě dlouhé bílé šaty se stříbrně zdobeným výstřihem, s krystaly a perlami v živůtku a s dlouhými upravenými rukávy do zvonu. Její dlouhé červené vlasy byly do poloviny vyzdvihnuty nahoru pomocí spony a měla je všechny u konečků zavlněné a zdobené třpytkami.
Ginny na sobě cítila všechny pohledy, když jí Blaise tahala na taneční parket a trochu se červenala.
Dracovi i Harrymu jen poklesly čelisti, za to Ron na druhé straně vypadal naprosto šokovaně. Vůbec si nedokázal představit, že by šla na ples se Zabini a trochu mu vadilo, že ti, co si doposud nikdy nevšimli její krásy, na ní teď strnule zírají. A Hermioně zabralo dobrých dvacet minut, než byla s velkou pomocí Harryho schopná Rona uklidnit.
Hrála už třetí píseň, když k páru přistoupil světlovlasý chlapec. Ginny koukala do jeho chladných šedých očí, když mluvil s Blaire. Měl na sobě černé kalhoty s párem černých vysokých bot, bílou volnou košili a černý plášť se smaragdovou sponou pod levým ramenem. Na levé straně těla měl pak zavěšený meč, který představoval, kým má být. A jeho vlasy, jindy silně napomádované, mu teď volně spadaly do obličeje.
Draco si s Blaise vyměnil několik tichých slov, než Ginny předala "zmijozelskému princi".
Ginny nemohla odtrhnout zrak od jeho očí, když jí vedl doprostřed tanečního parketu. Nevěděla ale, jestli je tak zhypnotizovaná jím samotným, a nebo jestli se chtěla ujistit, o co se pokusí.
Společně tam pak spolu tančili s pohledy upřenými do sebe až do chvíle, než se kolem nich začaly ozývat výkřiky. Jejich pohledy se v tu chvíli odtrhly, když se začali rozhlížet okolo sebe. Studenti běhali chaoticky všemi směry, přičemž nejvíce jich běželo směrem do hradu. A v tu chvíli Ginny uviděla, co se stalo. Pomalu se k nim totiž přibližovala armáda asi třiceti Smrtijedů, schovaných v jejich černých pláštích a s šedivými maskami na obličejích.
Brumbál spolu s dalšími profesory uspěchaně svolávali studenti k sobě. "Stalo se to, čeho jsem se tolik obával, Minervo," prohlásil udýchaně Brumbál. "Voldemort se nějak dostal skrz starověký štít, chránící okolí hradu. Musíme dostat všechny studenty do hradu, kde budou v bezpečí do té doby, než se zajistí lépe chráněné místo!"
Draco popadl Ginny za ruku a rozběhl se s ní směrem k Zapovězenému lesu. Zdál se mu totiž nejvíce bezpečným přístavem z místa, kde právě stáli.
Ginny se s ním v jejích podpatkách snažila držet krok, i když párkrát zakopla a smekla se jí noha. Vstoupili do lesa, ale Draco běžel stále dál. Ginnyiny šaty už v tu chvíli nebyly bílé, ale hrály všemi blátivými barvami, jak ji táhl dál a dál. Nebyla si jistá,kam jí Draco vlastně vede, ale držela se pevně jeho ruky, doufajíc, že ji zavede do bezpečí a že ji ochrání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama