3. kapitola

28. února 2007 v 14:33 | angeldust and Numm |  Another Twins
3.KAPITOLA
Trey ucítil příval bolesti, který postupně zaplňoval celou jeho tvář. Zatmělo se mu před očima. "Neříkal jsem ti snad, že o mě nikomu nesmíš vyprávět?" Trey slyšel v hlavě rozzuřený hlas svého otce. Nedokázal si to vysvětlit, ale slyšel ho. Nepatrně přikývl hlavou a přejel si rukou přes tvář, která ho pálila jako čert. Tvářil hodně vyděšeně dokud si neuvědomil, že ho Ginny pozoruje.
Nasadil svůj typický výraz a usmál se na ni. Pořád si ale přejížděl rukou po tváři, bolest postupně ustupovala.
"Děje se něco?Jsi úplně bledý!" Ginny se tvářila ustaraně. Trey si uvědomil, že kdyby ji řekl že mu právě jeho otec jednu uvalil asi by mu neuvěřila a on by si nejspíš vysloužil další facku.
"Ne-e jsem v pořádku...jen...jsem se kousl ...do jazyka..." usmál se a děkoval Bohu, že ho taková výmluva napadla tak rychle. Byl zvyklý lhát svému otci, ale s Ginny to bylo jiné. Neovládala nitrozpyt a on se trochu styděl za to, že jí musí lhát, ale musel pokračovat, protože Ginny se netvářila, že by mu věřila.
"Kde jsme to skončili?" doufal, že Ginny se už na jeho otce ptát nebude...
"No, nechtěl jsi mluvit o svém otci..." řekla rozpačitě Ginny. Trey si vzdychl, bylo mu to líto, ale nějak tuto otázkou odbýt musel.
"Opravdu o něm nesmím mluvit, je mi to líto. Už se mě na něj prosím neptej...".
"Tak tedy promiň, už se nebudu vyptávat...."
Ginny pozorovala krajinu ubíhající za oknem a přemýšlela, proč Trey nesmí mluvit o svém otci. Třeba... se za něj stydí napadlo ji. Uspokojila se s touto myšlenkou a hned jí bylo lépe. Nechtěla se Treye na nic vyptávat a tak čekala a doufala že Trey začne mluvit sám. Nechtěla zase narazit na téma, o kterém by Trey nechtěl mluvit. Chvíli tam seděli mlčky a pojídali sladkosti.
Trey se bál, že se Ginny urazila, vůbec nevěděl co má dělat. Horečně přemýšlel jak by s ní mohl zase navázat kontakt, až si konečně vzpomněl, že říkala že má bratry, rozhodl se toho využít.
"Říkala jsi, že máš bratry?" zkusil to Trey.
Ginny toto téma s nadšením přijala a začala mu o nich vyprávět....
Cesta jim ubíhala rychle a než se nadáli začalo se stmívat. Na obzoru se objevil Bradavický hrad. Trey se na něj nemohl vynadívat.
Spěšně si oblékl hábit a nedočkavě vyšel na chodbičku. Vlak už stál na skromném nádraží v Prasinkách. Jako všichni prváci musel podstoupit plavbu na loďce přes černé jezero. Společně s Ginny obsadili jednu loďku a užívali si vánek, který jim jemně čechral vlasy. Když dopluli na okraj jezera Hagrid jim pomohl zpět na pevnou půdu. Trey chvíli jen tak stál a prohlížel si hrad, dokud ho Ginny nedočkavě postrčila vpřed. Chvíli museli čekat společně s ostatními než byli vpuštěni do Velké Síně, která byla ozářena stovkami svící a plná štěbetajících studentů.
Narozdíl od ostatních prváků byl Trey naprosto klidný. Neznal stres nebo nervozitu, prostě nevěděl co to je. Když vyslovila profesorka McGonnagalová jeho jméno s naprostým klidem si sedl na stoličku. Zabloudil pohledem mezi ty kteří ještě nebyli rozděleni, až našel Ginny, která se na něj povzbudivě usmála a naznačila zaťaté pěsti pro štěstí. Trey najednou slyšel jak k němu klobouk promlouvá, dokud si neuvědomil že jen nahlas uvažuje. I přes to, že byl klidný mu to připadalo jako celá věčnost. Celou Síní se vzápětí ozval hlas moudrého klobouku:
"Nebelvír!"
Celý nebelvírský stůl začal jásat a s nadšením Treye přivítali. O chvíli později si vedle něj přisedla i Ginny a představila ho svým bratrům. Trey se po dlouhé době cítil zase šťastný. Podíval se směrem k učitelskému stolu. Kromě obrovité postavy Hagrida si všiml někoho koho znal. Otec mu nejspíš zatajil, že tu má jednoho ze svých věrných psů. Ušklíbl se na Snapea a díval se mu do očí dokud sám Snape neodvrátil pohled a nevytratil se z místnosti.
***
"Dále" ozval se ledový hlas. Postava zahalená v černém plášti se odvrátila od okna a pozorovala příchozího. "sundej si masku Snape"
"Ano, pane..." pod maskou se ukrývala tvář s ostrými rysy a temnýma očima. Křivý nos jen zdůrazňoval tvrdé rysy té tváře zahalené clonou černých mastných vlasů.
"Obávám se, že pro vás nemám dobrou zprávu. Je v Nebelvíru." sklonil hlavu a čekal trest, který ovšem nepřišel.
"Nic jiného jsem ani nečekal, i když jsem si to nepřál. Má výchova toho chlapce klobouk neovlivnila. Co to děvče?"
"Je také v Nebelvíru. Myslím že se spolu přátelí. Vypadalo to tak."
"O tom si s ním budu muset promluvit. Ta dívka je pro celý náš plán nebezpečná. Můžeš jít. Oznam všem ať mě teď nechají....chci být sám. A nezapomeň mě o všem důležitém informovat. Od Treye to čekat nemohu. Neposlal mi ani telepatickou zprávu o tom, do které koleje se dostal."
"Ano pane." muž opustil místnost a nechal svého pána o samotě.
Voldemort se podíval na svou mrtvolně bílou ruku a opatrně sundal ošklivý zlatý prsten s velkým černým kamenem. Podíval se před sebe do zrcadla, které odráželo jeho bledý obličej. Unavené, zvláštně zabarvené oči se na ten odraz chvíli dívaly, pak ale odvrátil pohled a posadil se ke stolu. Pomocí hůlky i přivolal inkoust, brk a pergamen. Chvíli přemýšlel pak se ale dal do psaní. Když dopis dopsal, předal ho jednomu ze svých smrtijedů a unaven šel spát.
***
Trey v tu chvíli ležel ve své posteli s nebesy a pozoroval krajinu za oknem. Měl okouzlující výhled na měsíc, který byl ten den v úplňku. Jeho paprsky dopadaly na jinak v noci temné školní pozemky. V tom klidu si Trey všiml černé postavy která se blížila k hradu. Byl si naprosto jistý, že je to Snape a že byl právě na návštěvě u jeho otce. S úšklebkem na rtech se chlapec odvrátil od okna a za okamžik usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nummm Nummm | 28. února 2007 v 19:40 | Reagovat

No to je těžká situace.... ztížila jsi mi situaci v pokráčku...

2 Fabi Fabi | E-mail | 4. března 2007 v 15:42 | Reagovat

je to pekny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama